Život je prý nespravedlivý. Ano, je to tak. Jednou v náš prospěch a jindy v náš neprospěch. Jinými slovy: jednou jsme na vrcholu a jindy zase v údolí. Tyto věčné cykly uplatňují svou sílu v podobě principu po celou dobu lidské existence.
Jeden z mých kolegů působení tohoto principu popisuje pomocí vozíku. Nějaký čas ho tlačí se supěním na vrchol vysokého kopce a jindy se na něm veze dolů. Cesta do údolí je odměnou za vynaložené úsilí ke zdolání strmého svahu. Je to jízda, co nevyžaduje námahu. A jak to panečku frčí, až kolečka nadskakují. Metaforou vozíků řečeno, jako firemní ombudsman jsem propojoval vozíky s vozíky ostatních. Ukazoval cestu a varoval před nástrahami ty, jenž mne navštívili v kanceláři s prosbou o pomoc. Stávalo se, že se jejich vozík k těm ostatním připojit nepodařilo a dotyční si šli svou „káru“ táhnout někam jinam. Mrzelo mě to. Přál jsem si, aby měly všechny příběhy šťastný konec.
Když jsem později pročítal příběhy těch, kteří z firmy nakonec odešli ve zlém, všiml jsem si, že většina z nich měla něco společného. Tím faktorem byla role oběti, které se děje vždy nějaká nespravedlnost. Oběti, která čelí příkoří v mnoha podobách a kterou svět nechápe. Navíc, jakmile se octli v jiném pracovním kolektivu, tak se u nich po čase zdánlivého klidu znovu projevil typický vzorec chování, který je vedl ke stejnému výsledku a oni opět odešli i ze svého nového působiště. Nepřišlo jim podezřelé, že si své potíže nosí neustále s sebou. Toto zjištění mne inspirovalo k několika tipům, které mohou pomoci lidem v podobné situaci. Metaforu s vozíky považuji za trefnou, proto u ní zůstanu. Její pomocí se pokusím popsat základní principy, jenž vám usnadní dostat se z role oběti, trpíte-li stejným neduhem, jako výše zmínění.
Vozík co s sebou vláčíte máte na celý život. Nikdo vám jej neodpáře. Jste jeho majitelé. Dostali jste ho v okamžiku zrození do tohoto světa a k němu i odpovědnost za jeho bezchybný stav. Jeho technický stav i cestu po které jedete ovlivňují pouze vaše rozhodnutí. Minulá, současná a rovněž ta budoucí. Vy rozhodujete o cíli cesty. Určujete jak dlouho a na jakém místě zaparkujete. Neobviňujte tedy okolí z toho, že se vám špatně jede. Je to zbytečné. Pro cílové místo jste se rozhodli sami. Stěžování vám přinese jen frustraci.
Nikdo další o váš vozík upřímný zájem neprojeví. Smiřte se s tím, že jej nebude do kopce táhnout místo vás, přestože by se to mockrát hodilo. Každý má dost práce se svým vozíkem, tak proč by se měl zajímat o ten váš? Až se tedy setkáte s nějakou lákavou nabídkou, vzpomeňte si na to a položte si otázku: „Skutečně má někdo upřímný zájem na tom, aby měl právě ten můj nová kolečka? Opravdu někdo obětuje své úsilí i energii jenom kvůli tomu, aby se mi jelo lépe?“ Já o tom upřímně pochybuji. Ve skutečnosti je ostatním fuk, jak se vám jede.
Možná, že vaši blízcí projeví upřímný zájem o vaše trápení. Bohužel jen málo z nás v kritických chvílích života obětuje svůj vozík ve prospěch někoho jiného. Příroda je svými zákony neúprosná. Motivací k činu sebeobětování je obvykle láska, případně hluboké přesvědčení v konání dobra. Nalijme si ale čistého vína. Všechno co děláme, děláme v konečném důsledku jen a jen pro sebe.
Nepokoušejte se o roli černého pasažéra a nelezte do cizího vozíku. Možná, že někoho přesvědčíte, že ve dvou se vám v jednom vozíku pojede lépe. Z dlouhodobého hlediska je to však krátkozraké a vymstí se vám to. Když okupujete cizí vozík a ten váš zeje prázdnotou, schází mu péče. Postupně chátrá, jeho ložiska tuhnou a kola trouchniví. Po opětovném nástupu do toho vašeho pak musíte rozhýbat celé soustrojí. To si vyžádá značnou porci energie. Žít v cizím vozíku a na ten vlastní zapomenout se zkrátka nevyplácí.
Míříte-li s vozíkem stále jen za nosem, o vaší cestě a cíli rozhodne někdo jiný. Jste-li s tím v pohodě, budiž. Ostatně říká se, že všechny cesty vedou do Říma. V našem případě vedou všechny cesty na parkoviště věčnosti. Pak si ale ve finále nestěžujte že jste dojeli někam, kde jste nechtěli být.
Fajn. O své cestě chcete rozhodovat sami. Rozumná volba. Pak si ovšem stanovte cíl. K tomu se hodí mapa. Budete do ní během cesty nahlížet, protože okolí se stále mění. Některá trasy se prodlouží, jiné zmizí. Známá křižovatka dostane další směr a přibude k ní kruhový objezd. Objeví se uzavírka a dopravní značku STOP povalí vichřice. Na cestách se totiž stále něco děje. Smiřte se s korekcí směru a mapu čas od času aktualizujte.
Občas se ujistěte, že jste na požadovaném kurzu a pečlivě sledujte okolní provoz. Prvním signálem že jedete sice rychle, ale zato špatným směrem získáte upozorněním od přítele. V horším případě varovný signál přehlédnete a vaši cestu zkříží malér. Z praxe vím, že jsou komplikace na cestách obvykle vidět dlouho dopředu. Často se však konejšíme, že potíže jsou stále dost daleko a na jejich řešení je času dost. Jenže blesk se na nebi skutečně neobjeví zčista jasna. Přicházející bouřka se vždy ohlašuje předem. Pozornost a schopnost reagovat na okolní provoz vám pomůže vyhnout se vážným životním karambolům.
Při pocitu že se podezřele dlouho motáte kdesi v údolí rozhodně neztrácejte čas čekáním na to, až se to samo nějak opraví. Přestaňte hledat vinu v okolí, neboť již víme, že řešení leží výhradně ve vašich rukou. Zastavte se, upravte kurz a zvesela pokračujte v jízdě. Když nevíte kudy, zeptejte se. Iniciativní člověk učitele najde. Bude někde nablízku. Možná tam, kde byste ho nejméně čekali.
Když jsou nablízku lidé jedoucí stejným směrem, neváhejte a připojte se. Vzájemnou pomocí si vozíky vytáhněte nahoru a radujte se ze spolujízdy. Užijte si jí. Nicméně, spolujízda je pro vyzrálé řidiče, kteří mají provoz a nezbytné dovednosti v malíčku. A věřte, že budou chtít znát vaše skutečné úmysly. Hodně tedy záleží, jaké pověsti se mezi nimi těšíte. Zda jste důvěryhodný člověk. Když se k nim přidáte, bude vaše cesta vzhůru mnohem jednodušší. Společně si rozložíte úsilí a necháte-li čas od času své ego stranou, možná se vám podaří stanout v čele celého vozíkového pelotonu. A to už panečku něco znamená. Cestu z kopce si pak užijete s lepším výhledem diváka v první řadě. Minimálně do okamžiku, než sjedete dolů, k úpatí dalšího vrcholu, který tam na vás jistojistě čeká. Zde opět promlouvá pravidlo, že jednou jsi nahoře a jednou zase dole.
Zjistíte-li že jste na cestě sami a je vám z toho smutno nezbývá nic jiného, než si členy pelotonu postupně sbírat, jakmile někoho potkáte. Představte jim váš cíl a ujistěte je, že vaše cesta má smysl a že z ní budou mít užitek, pokud pojedou s vámi. Jestli pro vás budou ti praví a zdali je pro svůj cíl nadchnete, záleží už jen na vás a vašich schopnostech.
První verzi článku o vozících v údolí jsem publikoval někdy v roce 2018. Přestože jsem tu původní výrazně zkrátil, stále se našli tací, kterým se nelíbil můj květnatý sloh. Proto jsem jej doplnil o níže uvedenou zkrácenou část, věnovanou všem technicky orientovaným lidem, kteří si na rozvláčnost textu nepotrpí a kterým je technický žargon bližší.
Tento manuál byl vytvořen k poskytnutí uživatelsky přívětivého návodu k optimalizaci cesty vaším životním vozíkem, označovaného dále jen jako „vozík“.
Na cestě můžete narazit na různé překážky. Je důležité abyste pochopili, že jejich řešení ovlivňují pouze vaše rozhodnutí.
Je nezbytné identifikovat, zda váš vozík směřuje k relevantnímu cíli. Například, pokud je směr vaší cesty ovlivňován pouze vnějšími vlivy, může to vést k neefektivním a nežádoucím výsledkům.
Ujistěte se, že vaše schopnost řídit a ovládat vozík nespoléhá pouze na osoby vně vozíku. Vaše schopnosti by měly být vždy v popředí vašeho úsilí.
Víte, kdy je potřeba zastavit a provést údržbu vozíku? Přizpůsobte svou rychlost a směr aktuálnímu stavu vozíku a okolnímu terénu.
Plánování je klíčem k optimalizaci výkonu vašeho vozíku. Určete si konkrétní cíle a pravidelně hodnoťte svůj postup směrem k nim.
Provádějte kontrolní prohlídky stavu vozíku. To zahrnuje prověřování jeho mechanických komponentů, ověřování směru a ověřování zda vozík není přetížen.
Pokud zjistíte, že váš vozík odchyluje od stanoveného směru, zastavte, přehodnoťte svou trasu a vhodně přizpůsobte navigační parametry.
Výměna informací s ostatními uživateli vozíků vám může na cestě poskytnout cenné náhledy do osvědčených postupů a optimalizace.
Optimalizace cesty vašeho životního vozíku je neustálý proces. Se správnými nástroji a znalostmi můžete minimalizovat negativní vlivy okolí a maximalizovat svůj výkon. Dbejte na pravidelnou údržbu, aktualizujte svůj plán podle aktuálních podmínek a buďte připraveni se přizpůsobit jakýmkoli novým výzvám.
Přeji všem úspěšné zdolávání vrcholků a údolí. Alex
