Vezmeme-li si vývoj produkčních systémů a požadavky na něj, tak se za posledních několik let setkáváme hlavně s jedním požadavkem, a to je flexibilita.
Já ji chápu jako jednu z velmi důležitých součástí produkčního systému. V minulosti jsme se soustředili hlavně na produktivitu a kvalitu. Tyto oblasti zůstaly stále důležité, avšak dnes na trhu získává ten, kdo je schopen zrealizovat zakázku za co nejkratší dobu, za akceptovatelné náklady a ve výborné kvalitě.
Flexibilita je hlavně postavena na principech a ne na nástrojích. Kromě všeobecné definice – schopnost vyrábět nebo montovat stávající nebo budoucí portfolio výrobků v libovolném pořadí a množství – se dnes spíše ztotožňuji s jinou definicí. Flexibilita je dýchající (otevřený) podnikatelský systém, který umožňuje rychle reagovat na změny našeho okolí. Já si flexibilitu představuji jako soubor pravidel, který nám zaručí efektivní vývoj nejen jednoho výrobku ročně, ale i pěti; efektivní administrativu při 250 i 500 zaměstnancích; efektivní materiálový tok u pěti nebo třeba i deseti produktových rodin. Samozřejmě, že tímto vnímáním se dostáváme k závěru, že flexibilita se odráží v každém z našich procesů.
Z posledního období mám zajímavou zkušenost s tím, že je v mém okolí několik firem, které ještě před pár lety měly obrat více než 1 miliardu Kč a počet zaměstnanců přesahoval 500. V tomto období neměly tyto firmy větší problém zajistit určitý objem zakázek a jejich produktivita práce rostla. Dnes jsou tyto firmy o 50 až 60 % menší a mají velké problémy tento stav řešit. Změnila se struktura výrobků, jejich opakovatelnost, výrobní technologie, přišly nové požadavky na kvalitu, avšak organizace nebyla schopna se změnit ve svém nitru. Až dnes je jejich situace na trhu a jejich zákazníci vychovávají k tomu, aby si osvojovali flexibilitu a začali se jí přizpůsobovat. Musíme si však uvědomit, že flexibilita znamená v některých případech i vyšší náklady – například při unifikaci vstupního materiálu, při předmětném (produktovém) uspořádání pracovišť apod.
Flexibilita je dokonce ukazatel, který dnes můžete měřit v jednotlivých oblastech produkčního systému – výroba, administrativa, materiálový a informační tok, vývoj a koncentrace na cíle a kultura realizace. Ukazatele flexibility si můžete definovat velké množství, já uvádím vždy za každou skupinu ty hlavní.
Vnímat flexibilitu přes ukazatele je velmi důležité. Až na jejich základě můžete realizovat ty správné projekty a právě flexibilitu zlepšovat. Nelze však definovat ideální hodnoty ukazatelů. Důležitější je definovat očekávaný trend a cíl hodnoty.
Flexibilitu lze ve výrobě zajišťovat různými způsoby. Hned na úvod bych rád uvedl, že je dost velký rozdíl zajišťovat flexibilitu ve výrobě, kde je vysoká sériovost a opakovatelnost (tento příklad můžeme vidět v automotive) a v zakázkové výrobě. Existují však nástroje, které lze využívat v obou případech (např. segmentace).
Segmentace – pod segmentací výroby rozumíme vytvoření malých autonomních výrobních jednotek s využitím zásad skupinové technologie ve výrobním závodě. Skupinová technologie je koncepce přípravy výroby a výroby výrobků, při které se jednotlivé výrobky sdružují na základě podobnosti určitých vybraných technologických znaků a vlastností do jednotlivých skupin. Z těchto skupin následně vytváříme autonomní výrobní segmenty, které jsou složeny z různých výrobních zařízení.
V zásadě rozlišujeme tři základní formy uspořádání výrobní dispozice:
Při vytváření segmentů můžeme využívat tři základní metody – vizuální metodu, metodu klasifikace a kódování a poslední (a nejpoužívanější) metodou je PFA (Production Flow Analysis). Mimo jiné můžeme navrhované řešení ověřit formou simulace výrobního systému.
V rámci flexibility logistiky je třeba se zabývat oblastí materiálového i informačního toku. To znamená, jak fyzický pohyb materiálu ve firmě, tak tok informací a systém řízení, který celý systém řídí. I v případě logistiky existuje velké množství nástrojů, které můžete aplikovat. Já bych se rád soustředil na popis 12 principů, kterými jsou:
Při řešení flexibility je třeba rozlišovat velikost komponentů a způsob řízení individuálních i sériových zakázek. V případě velikosti komponent můžeme tuto skupinu rozdělit na 3 základní skupiny:
Flexibilitu z největší míry ovlivňují konstruktéři a technologové. Existuje několik možných nástrojů, kterými lze podpořit flexibilitu výroby – unifikace, Design for Manufacturing, Design for Assembly, Design for X a mnoho jiných. Unifikace je jednou z metod standardizace. Je to proces sjednocení součástek, materiálu a to především tvarové, rozměrové a materiální. Typické cíle unifikace mohou být:
Postup projektu unifikace může být následující:
Flexibilita je velmi široký pojem a není snadné integrovat její prvky do celé firmy. Některé prvky flexibility mají v úvodní fázi za následek vyšší náklady, avšak v konečném důsledku jsou její přínosy velmi zřetelné a jasné. Není žádné tajemství, že flexibilita začíná v předvýrobních etapách a každý následný proces ve firmě pracuje s určitými omezeními. Pokud se budete chtít zaměřit na flexibilitu a máte možnost ovlivnit předvýrobní etapy, tak začněte právě tam.
Pokud Vás téma flexibilita zajímá, můžete si zde přečíst také jeden z mých blogů.
